Jan Lacina (9. 1. 1944 – 21. 3. 2020) vedl od roku 1994 přednášky a cvičení z předmětů Geobiocenologie, Péče o lesní rezervace, Ochrana přírody a krajiny na LDF MENDELU.

Věnoval se geografii malých měst, významu mrtvého dřeva v říčních ekosystémech nebo zatopenému přírodnímu dědictví jižní Moravy. Je autorem řady odborných i populárně-vědeckých publikací.

Jedinečným počinem, v němž on je průvodcem nejpovolanějším, je cyklus s názvem Příroda Tišnovska: https://bit.ly/3lTrlTZ

Společně s Antonínem Bučkem položili základy geobiocenologie. 

Na Jana Lacinu a Antonína Bučka vzpomíná na webu Českého rozhlasu Brno Pavel Klvač: https://bit.ly/3vV6bK1

Osobní vzpomínka Petra Čermáka z Ústavu ochrany lesů a myslivosti: 

„Na lesnické fakultě tehdejší Vysoké školy zemědělské jsem začal studovat v euforickém roce 1990. Měl jsem tak příležitost být mezi prvními studenty, kteří se potkali s tandemem Buček, Lacina, aby byli neokázale, leč o to intenzivněji, vzděláváni, okouzleni, inspirováni … A to nejen v oblasti geobiocenologie či ekologie krajiny. Postupem času jsem se stal Honzovým kolegou a strávil s ním mnoho času krásnými debatami o krajině, výtvarném umění, krásných knihách, poezii. Když po dlouhých letech ponurého rozpadu rekonstruovali kavárnu Era, seděli jsme pak na počest této události u dlouhého kavárenského stolu a Honza tahal ze svého batohu jednu krásnou bibliofilii poděděnou po svém tatínkovi za druhou. Z dob, kdy kavárna Era vznikla, Štýrský, Toyen … několik nezapomenutelných hodin, jedněch z mnoha.“