Rozsáhlou zaniklou zemědělskou a výrobní krajinu v jihozápadním Kyrgyzstánu zkoumala vědecká expedice složená z českých, kyrgyzských a italských odborníků. Jedenáctičlenný mezinárodní tým dokumentoval zavlažovací systém, terasová pole, železářské pece i místa výroby dřevěného uhlí. Výzkum v okolí vesnice Ravat přinesl také nový pohled na způsob hospodaření s půdou a vodou a nečekaný objev dosud neznámé lokality se skalním uměním. Na výzkumu zemědělské krajiny se významně podíleli také odborníci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Hlavní část expedice se soustředila na okolí vesnice Ravat, kde se dochovaly mimořádně rozsáhlé pozůstatky historické zemědělské krajiny. Terasová pole, zavlažovací kanály a jednotlivá hospodářská zázemí vytvářejí systém, který umožňuje sledovat, jak lidé v suché oblasti jihozápadního Kyrgyzstánu získávali vodu, obdělávali půdu a přizpůsobovali hospodaření místním podmínkám.
Výzkum umožnil postupné rekonstruování fungování krajiny jako propojeného systému, v němž hrály zásadní roli voda, zemědělství, dostupnost paliva i výroba železa. Zároveň se ukazuje, že tato krajina nebyla jednorázově vytvořeným a následně opuštěným systémem, ale v průběhu času se proměňovala a některé její části byly znovu využívány.
Na zemědělské části výzkumu se podílela i skupina Aleše Bajera z Ústavu geologie a pedologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně (LDF MENDELU). Odborníci z LDF MENDELU se zaměřili především na terasová pole a půdy, které uchovávají informace o způsobu jejich využívání v minulosti.
„Z valů terasových polí i ze zavlažovacích kanálů byly odebrány vzorky pro další analýzy a datování. Ty pomáhají určit stáří jednotlivých částí systému a zjistit, zda zavlažovací síť a obdělávaná pole fungovaly současně,“ řekl k výzkumu Aleš Bajer.
Právě analýza půdy přináší důležité informace, které nejsou patrné z povrchu krajiny. Geoarcheologická data ukazují rozdíly mezi půdami historických polí, pozdějšími zemědělskými plochami z dob Sovětského svazu a půdami obdělávanými v současnosti. Starší půdy nesou stopy dlouhodobého, avšak spíše nízkointenzivního hnojení organickým materiálem, pravděpodobně včetně chlévského hnoje. Výsledky zároveň naznačují také dočasné využívání některých polí pro chov hospodářských zvířat.
Výzkum přinesl rovněž indicie o pěstování plodin typu C4, mezi které patří například proso. Jejich přítomnost pomáhá doplnit obraz zemědělství v oblasti a ukazuje, že informace o dávném hospodaření lze získat nejen z archeologických nálezů, ale také z vlastností a chemického složení půdy. Právě tento přístup propojuje archeologický výzkum s půdoznalstvím, environmentálními vědami a studiem dlouhodobých změn krajiny.
Rozsah zemědělského systému je přitom značný. Výzkumníci zdokumentovali více než 120 úseků zavlažovacích kanálů o celkové délce přesahující 25 kilometrů a více než 90 polí o celkové rozloze přibližně 60 hektarů. Identifikováno bylo také 45 ohrazených hospodářských areálů napojených na síť kanálů. Výsledky naznačují, že jednotlivá hospodářství mohla obhospodařovat vlastní pozemky, zatímco využívání sezónní vody bylo založeno na koordinovaném systému její distribuce z oblasti pohoří Shadymyr.
„Z pohledu studia krajiny je důležité, že nezkoumáme jednotlivé objekty izolovaně. Terasy, půdy, kanály a hospodářská zázemí společně vytvářejí obraz způsobu, jakým člověk krajinu využíval a jak se její funkce v čase měnila. Právě půdní záznam nám umožňuje zachytit procesy, které bychom z archeologických struktur samotných neviděli,“ uvedl Bajer.
Zemědělská výroba navíc nebyla jedinou aktivitou, která zde zanechala výrazné stopy. Výzkum dvou železářských pecí ukázal, že byly opravovány a opakovaně využívány. Mapování železářské strusky současně odhalilo, že výrobní areál je mnohem rozsáhlejší, než se původně předpokládalo. Výroba železa byla závislá také na dřevěném uhlí. Tým Masarykovy univerzity pod vedením Libora Petra proto vyhledával pozůstatky milířišť a dokumentoval jejich podobu, která se od známých středoevropských typů výrazně liší.
Významnou součástí expedice bylo také sledování zaniklých zavlažovacích kanálů. Jejich trasy se podařilo sledovat v délce několika kilometrů až k místům, odkud byla voda přiváděna do zemědělské krajiny.
Výzkum přinesl i zcela nový archeologický nález. Tým vedený Lenkou Lisou z Geologického ústavu AV ČR zdokumentoval dosud neznámou lokalitu se skalním uměním ukrytou v úzké vápencové rokli. Rytiny budou nyní podrobně dokumentovány a porovnány s dalšími lokalitami skalního umění ve Střední Asii.
Před vědci nyní stojí další laboratorní analýzy a datování, které zpřesní chronologii jednotlivých částí krajiny a ukáží, kdy vznikala terasová pole a zavlažovací síť, jak dlouho byly využívány a jak jejich fungování souviselo s dalšími aktivitami člověka.
Kontakt pro více informací za LDF MENDELU: doc. Mgr. Aleš Bajer, Ph.D., Ústav geologie a pedologie LDF MENDELU, +420 775 331 666 ales.bajer@mendelu.cz