V nedožitých 96 letech zemřel dlouholetý kolega, souputník, kamarád, v porevolučních letech děkan Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU a v neposlední řadě skromný člověk – docent František Doušek.

Podobně jako řada jiných absolventů lesnické fakulty i on pracoval již během studií a posléze po jejich ukončení v brněnské pobočce Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) v Brandýse nad Labem, což on sám označoval za „skvělou školu“. Již tady začíná jeho odborná průprava: vyhotovování lesních hospodářských plánů, geodetické a fotogrammetrické práce při hospodářsko-technických úpravách půdy.

Na půdu lesnické fakulty se vrátil v březnu roku 1963, nejprve jako odborný asistent na katedře geodezie. Naplno se pustil do práce, přednášel geodezii a fotogrammetrii, disciplíny, které byly jeho velkou láskou. K přednáškám také vypracoval skripta.

Ve vědecko-výzkumné činnosti se věnoval problematice buzolního měření pro zaměřování hranic půdního lesního fondu a od 80. let ho pohltila problematika využívání metod dálkového průzkumu Země v krajinné ekologii a při sledování antropogenních vlivů v lesním ekosystému. Nejen o tomto výzkumu, ale také o svém zapojení v expertní skupině pracovníků pro dálkový průzkum Země – Interkosmos při Československé akademii věd, mluvil vždy nadšeně a s jiskrou v oku.

V roce 1990 se stal vedoucím katedry hospodářské úpravy a geodezie. Jako osoba s vysokým morálním kreditem byl v roce 1991 zvolen děkanem Lesnické a dřevařské fakulty tehdejší Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity a tuto funkci zastával do roku 1995.

Kdo ho znal, ví, s jakou láskou hovořil o rodném Synalově, Tišnovsku, s jakým nadšením o sportu. Jeho celoživotní láskou bylo běžecké lyžování a orientační běh. V orientačním běhu byl členem státního reprezentačního družstva ČSR. Po skončení aktivní sportovní dráhy pomyslnou bílou stopu neopustil, zastával četné funkce v rámci obou sportů a jeho práce byla oceněna udělením čestného titulu: Mistr sportu Československé republiky.

Spjatý s fakultou zůstal i v důchodovém věku. Zajímal se o dění na fakultě, jíž věnoval podstatnou část aktivního života, a stal se také „pamětí“ Lesnické a dřevařské fakulty, a to díky publikaci Stoletá fakulta, jíž je autorem.

To vše potvrzují i slova děkana LDF MENDELU Libora Jankovského, člověka docentu Douškovi blízkému: „Franta Doušek je pro mě ztělesněním novodobé historie fakulty. Přátelský, milý, ochotný, pracovitý. František byl pevnou součástí naší fakulty, a to i jako její první polistopadový  děkan. Při společných hovorech jsme vzpomínali na historii fakulty a velmi často se vraceli na jeho rodné Tišnovsko. Byl to Franta Doušek, který se ujal  zpracování publikace Stoletá fakulta, kde z pozice doyena fakulty shrnul 100 let jejího trvání. Nejen já jsem se těšil na oslavy 100 let Franty Douška, jako takového dalšího milníku. Franto, nezapomenu!“

Připomenout si vyprávění docenta Františka Douška, jak vnímal některé z kapitol svého života, je možno ze záznamu rozhovoru pořízeného v roce 2020 pro podcast Paměti fakulty:

Natáčení končí vzkazem studentům: „… Zachovejte si hrdost, která vás vedla k příchodu na lesnickou fakultu, hrdost k lesnímu hospodářství…“

Kolego, učiteli, příteli, Františku, děkujeme a vzpomínáme!