Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně (LDF MENDELU) reaguje na aktuální veřejnou diskusi, kterou vyvolala prohlášení některých organizací včetně Agrární komory ČR a Českomoravské myslivecké jednoty. Fakulta zastává názor, že rozprava místy sklouzává k jednostrannému výkladu příčin poklesu biodiverzity a zjednodušujícím závěrům.
LDF MENDELU soudí, že debata o predátorech, invazních druzích či škodách v krajině nemůže být vedena bez opory ve vědeckých datech a bez respektování základních ekologických souvislostí. „Řada tvrzení, která v prostoru zaznívají, jsou příliš obecná a v některých případech odvádí pozornost od skutečně klíčových problémů,“ konstatoval děkan fakulty Libor Jankovský.
Dlouhodobým nezpochybnitelným problémem je pokles biodiverzity. Hlavní příčiny jsou však komplexní a vzájemně provázané. Zásadní roli v tomto ohledu sehrávají zejména dlouhodobé změny ve využívání krajiny a intenzifikace hospodaření. Významnou roli hrají i další vlivy, včetně predace invazními druhy, a především pak nadměrné stavy spárkaté zvěře. Význam těchto vlivů je v části veřejné debaty systematicky podceňován.
Odborníci LDF MENDELU zastávají stanovisko, že vysoké stavy spárkaté zvěře patří dnes jednoznačně mezi hlavní faktory negativně ovlivňující biodiverzitu v české krajině. V mnoha regionech již tlak spárkaté zvěře zásadně omezuje přirozenou obnovu lesa, mění druhové složení vegetace a snižuje stabilitu ekosystémů. Tento stav má přímé ekologické i ekonomické dopady.
Zcela specifickou roli má prase divoké, jehož početnost v České republice dlouhodobě dosahuje mimořádných stavů, což potvrzují i roční úlovky v řádu stovek tisíc jedinců. Prase divoké přitom nepůsobí jen jako býložravec – významně se podílí i na predaci, například vajec, mláďat ptáků, obojživelníků, plazů a dalších. Intenzivním rytím narušuje půdní prostředí. Při současných stavech jde o významný ekologický faktor, který nelze přehlížet. V současnosti navíc způsobuje významné celospolečenské konflikty, jedná se například o rozšiřování nebezpečných nákaz či výskyt v urbanizovaných lokalitách. Jedná se o situace, které je nutno řešit mnohdy velmi nákladnými způsoby.
Závažným problémem je také šíření nepůvodních druhů spárkaté zvěře, zejména jelena siky a daňka skvrnitého. Tyto druhy se nekontrolovatelně šíří, dosahují vysokých počtů a ovlivňují jak vegetaci, tak vztahy mezi druhy.
LDF MENDELU varuje před zjednodušujícím přístupem, který přisuzuje klíčovou roli velkým šelmám lovícím především divoce žijící kopytníky, čímž přispívají k snižování početnosti druhů poškozujících lesní vegetaci. Jejich návrat je přirozený a neexistují důkazy o tom, že by velké šelmy měly negativní vliv na biodiverzitu. Přítomnost vrcholových predátorů naopak zvyšuje takzvanou funkční biodiverzitu krajiny. Srnci, jeleni i divoká prasata mají za sebou miliony let společné evoluce s vlky a rysy a jejich současná podoba je výsledkem dlouhodobého selekčního tlaku okolního prostředí, predátorů a parazitů:
„Návrat vlků a rysů do krajiny znamená i návrat ekologických funkcí, které ji pomáhají formovat a činit ji odolnější. Velké šelmy však v současné, produkčně založené, krajině nemohou nahradit lov kopytníků, který provádějí myslivci,“ dodal Miroslav Kutal z Ústavu ekologie lesa.
Naopak zcela prokazatelný negativní dopad mají invazní predátoři, jako norek americký, mýval severní a psík mývalovitý. Přesto jejich regulace v praxi dlouhodobě selhává: „Nedostatečná kontrola invazních šelem je jedním z nejvíce přehlížených problémů současného managementu krajiny,“ upozornil Ondřej Mikulka z Ústavu ochrany lesů a myslivosti.
U rybožravých predátorů, zejména vydry říční a kormorána velkého, může být jejich lokální regulace v řadě případů odůvodněná. Zároveň však není možné činit zjednodušené závěry o jejich plošném vlivu. Dopad jejich působení nelze oddělit od stavu vodních ekosystémů, které jsou v mnoha případech degradované a neposkytují rybím populacím ani dalším vodním živočichům dostatek úkrytů. Predační tlak se proto výrazněji projevuje zejména v prostředí s narušenou strukturou. Bez zlepšení stavu vodních ekosystémů nebude žádná regulační strategie dlouhodobě účinná.
Z lesnického hlediska mají nadměrné stavy zvěře konkrétní důsledky. Zvyšují náklady na obnovu lesa, omezují druhovou pestrost porostů a snižují jejich odolnost vůči klimatické změně. Fakulta proto zdůrazňuje, že klíčovým kritériem není pouze početní stav zvěře, ale její reálný dopad na prostředí: „Bez dosažení rovnováhy mezi zvěří a únosností ekosystémů nelze očekávat žádné zlepšení stavu krajiny,“ doplnil Libor Jankovský.
Myslivost je v tomto směru zásadním nástrojem. Její výkon však musí být založen na datech, systematickém monitoringu a respektu k ekologickým limitům, nikoli na selektivní interpretaci problémů.
K výše uvedeným argumentům Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU vyzývá k odborně vedené diskusi, která bude vycházet z vědeckých poznatků, nikoli z dílčích nebo účelově vybraných argumentů. Je připravena se aktivně zapojit do hledání řešení a přispět k nastavení efektivního managementu krajiny založeného na datech, praxi a dlouhodobé udržitelnosti.
Za LDF MENDELU: Ing. Jakub Drimaj, Ph.D., Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MENDELU, jakub.drimaj@mendelu.cz, +420 774 683 672