Ve čtvrtém ročníků dvoukolové soutěže o doplňková talentová stipendia MENDELU Ph.D. talent pro studenty a studentky doktorských programů uspělo celkem pět studujících. Do druhého kola soutěže postoupilo deset doktorandů, do finále se probojovala polovina z nich. Mezi nimi i Rostislav Berezjuk z Lesnické a dřevařské fakulty, který se zabývá využitím CT skenování dřeva pro potřeby třídění kulatiny a výsledného řeziva.
Studující, kteří se do soutěže přihlásí, získají neocenitelné zkušenosti v oblasti přípravy vlastního vědecko-výzkumného záměru. Musí zformulovat myšlenky a prezentovat se v angličtině v relativně krátkém čase tak, aby zaujali hodnotící komisi. „Ocenění měli perfektní přednes a krásné projekty, každý byl tematicky jinak zaměřený. Věřím, že jejich vědecká dráha je dobře nastartovaná a úspěch v soutěži, jako je tato, pro ně může být do budoucna vstupenkou v rámci dalšího uplatnění,“ zhodnotila Pavlína Adam, prorektorka pro tvůrčí činnost. Čtyři úspěšné doktorandky a jeden doktorand získávají doplňkové talentové stipendium ve výši 10 tisíc měsíčně. Finance mohou využít například pro svůj další rozvoj ve vědecké oblasti.
Rostislav Berezjuk z Lesnické a dřevařské fakulty se zabývá využitím CT skenování dřeva pro potřeby třídění kulatiny a výsledného řeziva. Cílem je návrh modelů, založených na CT snímcích a akustických vlastnostech kmenů, pomocí kterých by bylo možné ještě před samotným zpracováním kmenů odhadnout mechanické vlastnosti produktů. „Přínosem soutěže byla nutnost vhodného představení projektu při značném omezení maximálního počtu stránek i následném omezeném čase na jeho prezentaci. Určitě doporučuji si přihlášku podat. Účastníci obdrží v nejhorším scénáři od odborné poroty cennou zpětnou vazbu,“ zhodnotil doktorand z Ústavu nauky o dřevě a dřevařských technologií.
„Ve své práci se věnuji vývoji pokročilých lipidových nanočástic pro léčbu rakoviny. V současné době se věnuji designu a vývoji enzymatických nanorobotů, což jsou speciální nanočástice, které nejen že dopraví cytostatika do nádoru, ale zároveň mají na své povrchu připevněné různé enzymy. Tyto enzymy fungují jako miniaturní motory, které pohání nanoroboty. Ti se díky enzymatickému pohonu dokážou dostat do nádorových buněk rychleji než klasické nanočástice,“ vysvětlila své téma Ester Maráková z Ústavu chemie a biochemie Agronomické fakulty.
Magdalena Malásková z Ústavu chemie a biochemie AF MENDELU se zabývá vývojem nanočástic, které by mohly pomoci zlepšit léčbu otravy organofosfáty. „Organofosfáty jsou toxické látky, které mohou vážně poškodit nervový systém tím, že zablokují důležitý enzym acetylcholinesterázu. Současná léčba využívá tzv. oximy, které tento enzym obnovují, ale problémem je, že se špatně dostávají do mozku kvůli jeho přirozené ochranné bariéře. Proto pracuji na využití lipidových nanočástic s pevným jádrem, které mohou oximy enkapsulovat a pomoci jim lépe proniknout do mozku. Tím by se zvýšila účinnost léčby, prodloužil účinek léčiva a zároveň snížily vedlejší účinky,“ vyjmenovala doktorandka.
Nora Witkovská z Ústavu morfologie, fyziologie a genetiky zvířat se ve své práci zaměřuje na hledání alternativ, které by zmírnily antibiotickou rezistenci. „Soustředím se na vývoj nových antimikrobiálních látek, které mohou pomoci v boji proti infekcím způsobeným multirezistentními patogeny, jako je zlatý stafylokok. Ve veterinární sféře představuje tento patogen závažný problém zejména u dojnic, kterým způsobuje zánět mléčné žlázy. Využitím inovativních nanomateriálů usiluji o narušení obtížně léčitelných bakteriálních biofilmů, což je fyzická bariéra produkovaná bakteriemi, a zlepšení účinnosti léčby těchto chronických infekcí,“ přiblížila doktorandka z Agronomické fakulty.
Pavla Přinosilová ze Zahradnické fakulty se ve své práci zabývá mikropropagací olivovníků metodou in vitro. „Ve sterilním prostředí laminárního boxu pracuji se skalpelem a pinzetou, pomocí kterých rozřezávám rostlinu na jednotlivé části a ty následně přenáším na kultivační médium. Olivovníky přirozeně rostou velmi pomalu, a právě mikropropagace umožňuje jejich rychlejší množení při zachování genetické jednotnosti. Ani tak to ale není jednoduché – jejich růst v in vitro podmínkách závisí na fytohormonu zeatinu, který je však velmi drahý. V současnosti zkoumám, zda by určité nanočástice mohly nahradit část zeatinu v kultivačním médiu, a přitom zachovat optimální růst rostlin,“ vysvětlila.