Charakteristika ústavu – čím se zabýváme

  • V oblasti ochrany lesů se ústav v současné době zaměřuje na reakce patogenů a škůdců na změněné podmínky prostředí v souvislosti s globální změnou klimatu a antropogenním tlakem, včetně otázek spojených s chřadnutím lesů. Při řešení problémů ochrany dřevin spojených s obranou a ochranou proti gradacím škůdců vycházíme z moderního přístupu hledajícího řešení v aktuálním stavu interakce hostitel-patogen-vnější prostředí.
  • Významnou výzkumnou oblast pracoviště představuje lesnická entomologie. Její náplní je komplexní ochrana lesních ekosystémů a dřevin ve spojení s hmyzem. Současný výzkum je zaměřen zejména na: vliv hmyzu na chřadnutí dřevin, ekologii lesnicky významných a invazních druhů brouků, ochranu ohrožených druhů hmyzu a podporu biodiverzity.
  • V oblasti myslivosti se kromě tradičních témat, jako je ekologie živočichů, anatomie a fyziologie zvěře, pozornost zaměřuje na management populací lovné zvěře, ekonomiku myslivosti, genetiku chovů zvěře, etologie zvěře a vybraných živočichů (např. invazních druhů) a ochranu genofondu volně žijících živočichů.
  • Jedním z profilových témat zůstává hledání možností řešení neúnosných škod zvěří. Soustředíme se na management populací volně žijících živočichů v kulturní krajině, s cílem minimalizovat konflikty a vytvořit funkční systematický model opatření s ohledem na potřeby lesního hospodářství i ochrany přírody. Neopomíjíme ani sociologický, veterinární a hygienický rozměr problematiky výskytu zvěře v přirozeném prostředí či nově osídlovaných oblastech a také využívání produktů ze zvěře.

Zázemí – kde pracujeme

  • Budova B v areálu univerzity – zde ve 2. a 3. nadzemním podlaží je hlavní zázemí ústavu, nachází se zde většina kanceláří akademických pracovníků, ústavní učebny B12 a B22, ústavní laboratoře entomologická, fytopatologická, zoologická, myslivecká a také rozsáhlé entomologické, fytopatologické a myslivecké sbírky.

Spolupráce – nejsme sami

  • Bez spolupráce s výzkumnými organizacemi a praxí to nejde. Náš ústav dlouhodobě buduje spolupráci s různými typy organizací a to jak na projektové bázi tak při výuce našich studentů. Spolupracujeme s vlastníky i správci lesů, s výzkumnými institucemi a univerzitami z celého světa a společně vytváříme výsledky pro odbornou i širokou veřejnost.
Seznam spolupracujících tuzemských institucí 
  • MUNI – Masarykova univerzita
  • ČZU – Česká zemědělská univerzita v Praze
  • JČU – Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
  • VETUNI – Veterinární univerzita Brno
  • Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.
  • Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, v. v. i.
  • ÚPOL – Univerzita Palackého v Olomouci
  • ÚKZUZ – Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
  • AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
  • Biologické centrům AV ČR
  • Mikrobiologický ústav AVČR
  • Moravské zemské muzeum
  • IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů – je nezávislá výzkumná organizace se zaměřením na produkční ekologii lesa, metody statistické inventarizace
  • CzechGlobe – Ústav výzkumu globální změny Akademie věd České republiky – je veřejná výzkumná instituce zabývající se příčinami a dopady globální změny klimatu
  • Ústav biologie obratlovců Akademie věd České republiky
  • Lesy České republiky, s. p. – podnik obhospodařující více než 1,3 mil. ha lesního majetku a 38 tis. km vodních toků a bystřin
  • Vojenské lesy a statky, s. p. – účelová organizace spravující asi 5% lesní půdy ČR, 70 km2 zemědělské půdy
  • Lesy města Brna, a.s.
  • Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR – organizace sdružující více než 600 přímých členů (cca 1250 vlastníků lesů) s celkovou výměrou 398 tis. ha lesa
  • Národní park České Švýcarsko
  • Národní park Šumava
  • Horákovy školky – přední školkařská firma v ČR i v Evropě
  • Svaz školkařů ČR – spolek sdružující více než 90 pěstitelů okrasných rostlin
  • ARBOEKO – jeden z největších podniků v oblasti pěstování, prodeje a distribuce okrasných dřevin
  • Myslivecká nadace prof. Josefa Hromase
  • SocioFactor s.r.o.
  • Progles s.r.o.
  • STEELPARK s.r.o.
  • YAMACO Software s.r.o.
  • PDS s.r.o.
  • HF Biz s.r.o
  • Město Brno
Seznam spolupracujících zahraničních institucí
  • BOKU – Universität für Bodenkultur Wien, AUSTRIA
  • BFW – Bundesforschungs- und Ausbildungszentrum für Wald, Naturgefahren und Landschaft, Wien, AUSTRIA
  • FABI – Forestry and Agricultural Biotechnology Institute, University of Pretoria, Pretoria, SOUTH AFRICA
  • SLU – Swedish University of Agricultural Sciences, Uppsala, SWEDEN
  • TUZVO – Technická univerzita vo Zvolene, Zvolen, SLOVENSKÁ REPUBLIKA
  • NIBIO – Norwegian Institute of Bioeconomy Research, Ås, NORWAY
  • NLC – Národní lesnické centrum, Zvolen, SLOVENSKÁ REPUBLIKA
  • IREC – Institute for Game and Wildlife Research (IREC), Ciudad Real, SPAIN

Zaměstnanci ústavu – kdo jsme

Jsme široký kolektiv vědeckých pracovníků a zkušených pedagogů s dlouholetou praxí ve všech vědních oborech, jež zastřešuje obor ochrany lesů a myslivost. Naší silnou stránkou je vysoká internacionalizace našeho týmu a dlouhodobá spolupráce se zahraničními partnery po celém světě.

prof. Dr. Ing. Libor Jankovský
Akademický pracovník – profesor – Ústav ochrany lesů a myslivosti
Vedoucí ústavu – Ústav ochrany lesů a myslivosti
Děkan – Lesnická a dřevařská fakulta
ÚOLM LDF, Zemědělská 3, 61300 Brno (Černá Pole)
Kancelář: B3.12
+420 545 134 116, +420 739 341 961
Ústav ochrany lesů a myslivosti
Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU
Zemědělská 3, 613 00 Brno
+420 545 134 114
Seznam zaměstnanců

Ústav ochrany lesů a myslivosti

Zaměstnanci

Výzkumné skupiny

Lesnická fytopatologie a mykologie

prof. Dr. Ing. Libor Jankovský, prof. RNDr. Michal Tomšovský, Ph.D., doc. Ing. Miloň Dvořák, Ph.D., doc. Dr. Leticia Botella Sánchez, Ing. Jiří Rozsypálek, Ph.D., Ing. Biljana Đorđević, Ph.D., Ivan Milenković, Ph.D., Dr. Thomas Ludwig Cech, Dr. Thomas Jung, Dr. Marília do Rosário Goncalves Horta Jung, Dr. Tamara Corcobado Sánchez, Dr. Zoltán Árpád Nagy, Dr. Martin Mullett, Ing. Dagmar Palovčíková

Telefon: +420 545 134 117
E-mail: dagmar.palovcikova@mendelu.cz

Lesnická entomologie a zoologie

prof. Ing. Emanuel Kula, CSc., doc. Ing. Jiří Foit, Ph.D., Mgr. Josef Kašák, Ph.D., Ing. Petr Martinek, Ph.D., Ing. Jakub Beránek, Ph.D., Ing. Ondřej Košulič, Ph.D., Slobodan Milanović, Ph.D., Ing. Václav Čermák, Ph.D.

Telefon: +420 545 134 184
E-mail: petr.martinek@mendelu.cz

Stresová ekologie dřevin

prof. Douglas Lawrence Godbold, Ph.D., prof. Ing. Miloš Barták, CSc., doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D., doc. RNDr. Pavel Cudlín, CSc., doc. Mgr. Josef Hájek, Ph.D., doc. Dipl. Biol. Dr. rer. nat. Boris Rewald, Ing. Pavlína Pancová Šimková, Ph.D., DI Dr. Marian Schönauer, Ing. Tomáš Žid, Ph.D.

Telefon: +420 545 134 119
E-mail: petr.cermak@mendelu.cz

Myslivost

prof. Ing. Jiří Kamler, Ph.D., Ing. Jan Dvořák, Ph.D., Ing. Jakub Drimaj, Ph.D., RNDr. Ondřej Mikulka, Ph.D., Ing. Radim Plhal, Ph.D.

Telefon: +420 545 134 109
E-mail: jakub.drimaj@mendelu.cz

Z historie – na čem stavíme

  • Historie Ústavu ochrany lesů a myslivosti je s Mendelovou univerzitou v Brně spjata od jejího založení v roce 1920 (tehdy Vysoké školy zemědělské v Brně).
  • Během této dlouhé doby se v rámci budování ústavu měnil hlavní směr výzkumů dle aktuálních potřeb praxe, ale i politických a společenských požadavků, vždy se však jednalo o lesnickou entomologii, fytopatologii a myslivost.
  • S Ústavem se historicky pojí jména: prof. Antonína Dyka, mj. autora originální metody kontroly bekyně mnišky a zakladatele Československé myslivecké jednoty, prof. Oktaviána Farského, který spolupopsal nový biologický druh třásněnku modřínovou, prof. Josefa Haška, doc. Karla Kostroně, prof. Aloise Černého, prof. Jaroslava Křístka, prof. Josefa Hromase, prof. Jaroslava Urbana a prof. Radomíra Mrkvy, velkého propagátora principů integrované ochrany lesa a řady dalších významných osobností.
Podrobnější historie ústavu

Krátce po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku ČSR se naplnila dávná touha našich předků po vytvoření samostatného zemědělského a lesnického vysokého učení. Na základě zákona č. 460/1919 Sb., schváleného 24. 7. 1919 Národním shromážděním, byla zřízena samostatná čs. Vysoká škola zemědělská v Brně s odborem hospodářským a lesnickým. Pro jednotlivé obory byli získáváni vynikající odborníci z praxe. Výuka na lesnickém odboru byla slavnostně zahájena 27. 10. 1920. I přes počáteční národnostní, kompetenční, organizační a finanční potíže se VŠZ v prvním desítiletí své existence překvapivě rychle konsolidovala a začala se prosazovat v tehdejším systému zemědělského a lesnického školství. Šťastnou souhrou okolností se totiž do jejího vedení a vedení odborů i ústavů dostali lidé ušlechtilí, pracovití, vzdělaní a prozřetelní.

K zakladatelům VŠZ v Brně a jejího lesnického odboru (včetně lesního závodu) patřil prof. Ing. Antonín Dyk (nar. 5. 3. 1871 v Harabesce u Kbelan – býv. okres Stříbro). Prof. Dyk byl prvním vedoucím a budovatelem vzorného vysokoškolského Ústavu ochrany lesů a myslivosti (ÚOLM) u nás. Po dvě funkční období (1926/27 a 1935/36) byl děkanem lesnického odboru a v letech 1936/37 rektorem. Na ústavu působil až do 28. 3. 1939, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Zemřel 29. 7. 1952 v Brně. Zasloužil se o objevení a rozpracování originální metody kontroly bekyně mnišky, která byla později nazvána jako metoda Dykova-Ambrosova. Významně přispěl k rozvoji čs. myslivosti. Byl u zrodu čs. myslivecké jednoty (23. 4. 1923), v jejímž čele stál v letech 1927 až 1941.

Prvním asistentem a nejbližším spolupracovníkem prof. Dyka byl RNDr. Ing. Jaroslav Lamerie (nar. 7.10.1899 v Úsoru v býv. Jugoslávii), který se významně podílel na budování ústavu, zejména jeho entomologicko-ochranářských a mysliveckých sbírek. Na ÚOLM pracoval v letech 1921 až 1941. Zemřel 22. 2. 1978 v Zastávce u Brna. S prvorepublikovou historií ústavu je spjata činnost zřízence a preparátora Karla Koláčka (nar. 18. 10. 1883 v Opatovicích u Rajhradu).

Léta 1939 až 1948

17. 11. 1939 byly české vysoké školy fašisty násilně uzavřeny. Činnost VŠZ byla paralyzována. 19. 12. 1939 byl ÚOLM gestapem otevřen a jeho správou byl pověřen Dr. Lamerie a po jeho odchodu 1. 6. 1941 prof. Ing. Gustav Artner, který byl 17. 9. 1941 jmenován administrativním ředitelem ústavu. Vedoucím badatelských prací na ústavu se stal doc. RNDr. Ing. et Ing. Oktavián Farský. Dne 3. 5. 1945, tj. krátce po osvobození Brna sovětskou armádou, byla činnost ústavu plně obnovena. Jeho ředitelem se stal doc. Farský, který byl k témuž dni jmenován profesorem ochrany lesů a myslivosti.

Prof. RNDr. Ing. et Ing. Oktavián Farský (nar. 24. 11. 1893 ve Vlkově u Chlumce nad Cidlinou) se po válce s nadšením pustil do dalšího budování ústavu a do prosazování modernizované koncepce výuky. V letech 1948/48 byl děkanem lesnického odboru. Publikoval přes 250 prací z oboru ochrany lesů, myslivosti, ovocnářství aj. S prof. RNDr. Josefem Kratochvílem popsal nový biologický druh – třásněnku modřínovou (Taeniothrips laricivorus Krat. et Far.). Po únorovém převratu se dostal do opozice s režimem a 11. 12. 1950 byl předčasně penzionován. Zemřel 16. 4. 1969 v Brně.

Léta 1948 až 1989

Převratné hospodářsko-politické a sociální změny na konci 40. a začátku 50. let vnesly do řízení a chodu VŠZ v Brně značnou nestabilitu. Politicky nepohodlní učitelé byli propouštěni a jejich místa byla obsazována aktivními členy čs. svazu mládeže a KSČ. Nejinak tomu bylo i v 60. až 80. letech, kdy na VŠZ (a zvláště na její lesnické fakultě) existovala početná kategorie technických pracovníků zpravidla bez politické příslušnosti. Ti se jako spolupracovníci podíleli na řešení výzkumných úkolů, jejímiž zodpovědnými řešiteli byli převážně učitelé.

Dne 1. 9. 1950 došlo na VŠZ v Brně k reorganizaci, vznikla fakulta zemědělská se 7 a fakulta lesnická se 6 katedrami (mj. i katedrou ochrany lesů). Reformou provedenou 1. 6. 1952 byla lesnická fakulta začleněna do svazku Vysoké školy stavitelství v Brně, z něhož byla 1. 6. 1956 vyňata a znovu přičleněna k VŠZ, která byla přejmenována na Vysokou školu zemědělskou a lesnickou. 1. 10. 1959 se označení školy opět změnilo na VŠZ. Po odchodu prof. Farského KOL vedl přechodně doc. RTDr. Ing. Augustin Kalandra. Dne 5. 10. 1951 byla katedra přejmenována na Katedru ochrany lesů a myslivosti (KOLM) a jejím vedoucím se stal Ing. Josef Hašek (1952 docent, 1962 mimořádný profesor a 1966 řádný profesor). V roce 1959 byla KOLM vnitřně rozčleněna na ústav ochrany lesů (ved. prof. Hašek) a ústav myslivosti (ved. doc. Kostroň). Dne 1. 4. 1967 byla myslivost z KOLM vyčleněna a převedena do nově vzniklé Katedry obecného a světového lesnictví a myslivosti (ved. prof. Ing. Vítězslav Zásměta).

Prof. Ing. Josef Hašek (nar. 5. 2. 1912 v Jivině v Podještědí) na katedru nastoupil z lesnického provozu, v němž působil od roku 1944. Zabýval se širokou problematikou ochrany lesů, lesnické fytopatologie a myslivosti. Cenné jsou zvláště jeho práce o poškozování lesních porostů zvěří a o možnostech jejich snižování přikrmováním. Zemřel 26. 4. 1981 v Brně.

Významnou postavou čs. myslivosti poválečných let byl doc. RNDr. RTDr. Ing. Karel Kostroň, CSc. (nar. 25. 9. 1913 v Neumarktu v Tyrolích). Na LF přednášel myslivost až do roku 1965 (kromě let 1953 až 1956). Řečnickým uměním a kreslířskými schopnostmi dokázal posluchače strhnout. Biologických znalostí a organizačních schopností využil k úspěšnému budování farem kožešinových zvířat na moderních zootechnických zásadách. Z četných publikací je veřejnosti nejznámější jeho zásadní, avšak místy polemická kniha „Myslivost jako živočišná výroba“ (1953). Zasloužil se o vybudování Státního výukového muzea myslivosti v Lednici na Moravě (1955). Zemřel 21. 12. 1971 v Brně. V letech 1951 až 1953 funkci asistenta zastával Ing. Jaroslav Řezníček (nar. 13. 4. 1914 v Mutěnicích, okres Olomouc) a v letech 1950 až 1958 Ing. Milán Mistr (nar. 21. 3. 1926 v Brně). Ten musel po stranických prověrkách v roce 1958 pracoviště opustit. Odborným asistentem na ústavu kožešinářství a myslivosti v letech 1953 až 1959 byl Ing. Lubomír Ježek (nar. 28. 6. 1923 v Brně). Na budování výukových sbírek se v letech 1952 až 1992 významně podílel preparátor Bohuslav Koláček (nar. 21. 1. 1929 v Opatovicích u Rajhradu).

Počátkem 50. let se na KOLM začala rozvíjet lesnická entomologie. U její kolébky stál dlouholetý pracovník (a od 1. 10. 1975 do 1. 3. 1992 vedoucí katedry) prof. Ing. Jaroslav Křístek, DrSc. (nar. 8.1.1928 v Ostravě). Na katedře působil od roku 1951 jako asistent, od roku 1954 jako odborný asistent, od roku 1965 jako docent a od roku 1980 jako profesor. Zabýval se hlavně výskytem, bionomií a gradologií hmyzích škůdců lesních dřevin. Je hlavním spoluautorem knihy „Škůdci semen, šišek a plodů lesních dřevin“ (1992) a učebnice „Ochrana lesů“ (2001). Své znalosti a rozhled uplatnil při koncepčním rozvíjení integrované ochrany lesů a v modernizaci pracoviště. V letech 1964 až 1990 pracoval pod jeho vedením jako technik mj. i Ing. Jaroslav Vrána (nar. 14. 2. 1938 v Piešťanech).

S budováním samostatného oboru lesnické fytopatologie na ústavu je nerozlučně spjato jméno prof. Ing. Aloise Černého, DrSc. (nar. 22.2.1929 v Kameničce). Na ústavu pracoval v letech 1953 až 1995, kdy odešel do důchodu. Vyučoval lesnickou fytopatologii a výzkumně se věnoval taxonomii, ekologii a hospodářskému významu chorošovitých hub. Popsal několik nových druhů hub a shromáždil bohaté fytopatologické sbírky deponované na ústavu. S prof. Černým v letech 1961 až 1997 úzce spolupracoval technik Ing. Lubomír Kuda (nar. 12. 3. 1936 v Brně).

V letech 1976 až 1993 na KOL působil jako odborný asistent v lesnické entomologii, ochraně lesů a ochraně přírody Ing. Miroslav Nováček, CSc. (nar. 27. 4. 1932 v Brně). Dne 1.9.1975 byl na místo externího aspiranta na KOL přijat Ing. Emanuel Kula. Prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. (nar. 5. 1. 1951 v Ústí n. Labem) pracoval na KOL od roku 1975 do roku 1991, z počátku jako asistent, později jako odborný asistent, docent a profesor v oboru lesnické entomologie a ochrany lesů. Prof. Kula byl dlouholetým vedoucím.

Významnými osobnostmi ústavního porevolučního výzkumu a pedagogiky byl také prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc. (nar. 3. 9. 1934 v Rychvaldu), který se z počátku výzkumně věnoval lesnické entomologii, později řešil problematiku imisních škod, či prof. RNDr. Ing. Jaroslav Urban, CSc. (nar. 11. 7. 1942 v Malé Bystřici). Prof. Urban se nejprve podílel na řešení výzkumných úkolů doc. Haška, které se týkaly potravy jelení zvěře a škůdců topolů. Později pracoval pod vedením prof. Křístka hlavně na výzkumu širopasých (Symphyta) na smrku a pilatek rodu Euura na vrbách. Řešil také dílčí výzkumné úkoly technicko-provozního rozvoje vodního hospodářství.

Mezi nejvýraznější osobnosti myslivecké sekce ÚOLM bezpochyby patřil prof. Ing. et Ing. h. c. Josef Hromas, CSc. (nar. 23. 1. 1935 v Malé Chuchli), který na Ústav myslivosti nastoupil v roce 1959 jako odborný asistent (v roce 1981 se habilitoval jako docent a roku 1990 byl jmenován vůbec prvním profesorem myslivosti v tehdejší ČSR). Prof. Hromas se významně zasloužil o vybudování výukových sbírek myslivosti a mysliveckého výukového areálu MZLU v Lednici. Po 15 let zastával funkci předsedy Českomoravské myslivecké jednoty.

Dne 5. 5. 1998 došlo k dlouho diskutovanému sloučení Ústavu ochrany lesů (ved. prof. Mrkva) s Ústavem myslivosti (ved. prof. Hromas). Vedoucím obnoveného Ústavu ochrany lesů a myslivosti se stal Dr. Ing. Libor Jankovský, který vede ÚOLM doposud (kromě let 2004-2007, kdy byl vedoucím prof. Kula). Prof. Dr. Ing. Libor Jankovský (nar. 8. 9. 1967 v Brně) je absolventem lesního inženýrství, který obhájil disertační práci „Biologie václavek“ čímž získal titul „Dr.“ V letech 1991 až 1998 působil jako externí učitel na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a od 1. 6. 1995 nejprve jako asistent, později jako docent a dnes jako profesor na ÚOLM. Předmětem jeho odborného a vědeckého zájmu je hlavně lesnická fytopatologie, mykologie a botanika.