Na obnovujících se plochách zůstávají pouze smrky, které nejsou pro jeleny a srnce příliš atraktivní. Představa ochranářů o druhově bohatém lese se tak rozpadá. Už nyní je jasné, že množství býložravců bude potřeba regulovat, protože v krajině kromě několika vlků nemají přirozeného nepřítele. V době po kůrovcové kalamitě dosavadní způsoby mysliveckého hospodaření selhávají, vědci se proto snaží najít nové cesty.
Tým kolem Radima Plhala z Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU se snaží najít nový a objektivnější způsob mysliveckého plánování. Míra lovu by se mohla odvíjet nově od stavu ekosystému a intenzity vlivu zvěře na vegetaci. To znamená nejdříve zjistit míru poškození lesního prostředí zvěří. V dalším kroku odhadnout početnost populace a stanovit výši lovu.
„Mým úkolem je pomocí fotopastí a analýzy získaných snímků stanovit odhad populační hustoty zvěře. Kolega se pak zase zaměřuje na posouzení vlivu býložravců na vegetaci. Používá k tomu především kontrolní a srovnávací plochy. Princip je obecně známý a dokonce stanovený legislativou. V zájmovém území se na vhodných lokalitách s přirozenou obnovou jedna ploška zaplotí a druhá stejně velká pouze vyznačí,“ uvedl Plhal. Vědci pak obě plochy pozorují a porovnají, jak odrůstají stromky v zaplocené a nezaplocené ploše.
Podle Plhala je podobný systém mysliveckého hospodaření využitelný pro národní parky i další chráněná území, případně i běžné lesní celky a honitby. „Jak metoda fotopastí, tak i metoda kontrolních a srovnávacích ploch není nikterak složitá a minimálně orgány státní správy by si je mohly osvojit. Ve výsledku získají efektivní nástroj pro kontrolu lesnického i mysliveckého hospodaření,“ uvedl Plhal.
Národní parky mají tu výhodu, že rozhodnutí, jak se v nich bude myslivecky hospodařit, je pouze na jediném subjektu a tím je právě jejich správa. Management lovu a myslivosti by měl podle brněnských vědců přesně reagovat a kopírovat požadavky ochrany přírody. „V současné době, kdy se rozpadají velké plochy dospělých porostů a čeká se na přirozenou obnovu v co možná nejpestřejším složení, měly by okamžitě začít fungovat přísná pravidla na uskutečňování intenzivního lovu, aby měla přirozená obnova šanci vzniknout a odrůstat,“ uvedl Plhal.
Tím, že nový systém hospodaření zatím chybí, hrozí pokračování smrkových monokultur. Smrk je jedním z nejméně potravně atraktivních druhů vegetace. Zejména jeleni sežerou vše ostatní a smrk jako jediný na chráněném území zůstane. „Velcí býložravci jsou někdy velmi pečliví a svojí přirozenou potravní selektivitou dokáží vytvořit dokonalou iluzi o absenci některých druhů,“ připomíná Plhal.
Nejproblematičtějším druhem z pohledu vlivu na vegetaci je v NPČŠ zcela jistě jelen, který se nejen přímo v NP, ale i bezprostředním okolí na území CHKO Labské pískovce nachází ve vysokých počtech. Pracovníky NP tak čeká nelehký úkol redukce jelení zvěře na vlastním území, ale také zřejmě komplikovaný boj s držiteli a uživateli okolních honiteb. Odborníci do svého posudku zahrnou i vlky, kteří se tu vyskytují. Na území NP jsou lokalizovány dvě smečky o 12–14 kusech, což ale rozhodně na potřebnou redukci místních býložravců nestačí.
Kontaktní osoba pro více informací: Ing. Radim Plhal, Ph.D., radim.plhal@mendelu.cz; +420 608 374 691, Ústav ochrany lesů a myslivosti (LDF)