Mezinárodní vědecký tým zkoumající růst 223 dřevin ve 160 experimentálních lesích v různých částech světa zjistil, že konzervativní druhy stromů jsou v šetření zdrojů, jako jsou živiny, voda či energie nejefektivnější a mají tendenci růst rychleji v přirozených podmínkách. Závěry mezinárodního výzkumu, do něhož je zapojen i prof. Douglas Godbold působící na LDF MENDELU, publikoval vědecký časopis Nature. Zjištění jsou k dispozici lesním hospodářům.
Lesy poskytují díky své schopnosti ukládat uhlík v půdě a v biomase stromů celou řadu ekosystémových služeb a spolu s oceány jsou jedním ze dvou nejdůležitějších pohlcovačů uhlíku. Mezinárodní výzkumný tým provedl studii s cílem určit vlastnosti dřevin, které podporují jejich růst a tím i ukládání uhlíku v biomase.
„Francouzský výzkumný ústav INRAE a Bordeaux Sciences Agro koordinovaly mezinárodní konsorcium, které zkoumalo růst 223 dřevin vysazených ve 160 experimentálních lesích po celém světě. Mimo jiné v západní Evropě, Spojených státech amerických, Brazílii, Etiopii, Kamerunu a jihovýchodní Asii. Jednalo se o druhy reprezentativní pro všechny hlavní lesní biomy,“ popsal základní myšlenku výzkumu spoluautor článku prof. Douglas Godbold.
Předchozí výzkumy ukázaly, že v kontrolovaných, skleníkových, podmínkách druhy dřevin, které jsou schopné efektivně získávat potřebné světlo, vodu a živiny, zpravidla rostou rychleji. Týká se to například javorů a topolů: „Tyto akviziční druhy dřevin mají například velkou specifickou listovou plochu nebo délku kořenů, a to jim pomáhá maximalizovat využití zdrojů a zlepšovat jejich schopnost přeměňovat tyto zdroje na biomasu s maximální fotosyntetickou kapacitou či s vysokou koncentrací dusíku v listech. Naproti tomu u druhů, které jsou efektivnější v uchovávání vnitřních zdrojů, než v získávání vnějších zdrojů, a které označujeme jako konzervativní druhy, se přepokládá pomalejší růst. Řadí se mezi ně například dub pýřitý nebo dub cesmínovitý,“ vysvětlil Godbold.
Vědci nyní prokázali, že v reálných podmínkách boreálních lesů a lesů mírného pásma konzervativní druhy rostou obecně rychleji než druhy akviziční: „Toto zjištění lze vysvětlit tím, že tyto lesy se zpravidla nacházejí v oblastech s nepříznivými růstovými podmínkami, jako je nízká úrodnost půdy, chladné nebo suché klima, což dává konzervativním druhům výhodu, protože jsou schopny lépe odolávat stresu a hospodařit s omezenými zdroji. V tropických deštných lesích, kde je klima potenciálně příznivější pro růst rostlin, nevykazují oba typy dřevin v průměru žádné rozdíly,“ doplnil vědec.
Kromě obecných trendů v měřítku hlavních biomů[1] výzkumníci objasnili rozhodující roli místních podmínek: „V některých situacích jsou růstové podmínky dostatečně příznivé, aby akviziční druhy rostly rychleji než druhy konzervativní. Klíčové však je, aby se druhy přizpůsobily místnímu prostředí. To znamená, že v příznivých klimatických podmínkách a na úrodných půdách porostou akviziční druhy, jako jsou javory a topoly, rychleji a budou tak vázat více uhlíku než konzervativní druhy, jako jsou dub cesmínovitý, dub pýřitý a mnoho druhů borovic. Naopak v nepříznivých klimatických podmínkách a na chudých půdách budou mít největší potenciál akumulovat uhlík v biomase konzervativní druhy. Studie tak dává lesním hospodářům další nástroj, který může pomoci zmírnit dopad klimatické změny,“ uzavřel téma Douglas Godbold.
foto: prof. Douglas Lawrence Godbold
Kontakty pro více informací: prof. Douglas Lawrence Godbold, PhD., +420 545 134 528, douglas.godbold@mendelu.cz, Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MENDELU; prof. Laurent Augusto, INRA Centre Bordeaux-Aquitaine, Bordeaux, France laurent.augusto@inrae.fr; doc. Marie Charru, Bordeaux Sciences Agro marie.charru@agro-bordeaux.fr
[1] Hlavní suchozemské biomy představují rozsáhlé zeměpisné oblasti charakterizované klimatickými podmínkami a druhy, které v nich rostou: tundry, pouště, savany, lesy mírného pásma, tropické lesy, boreální lesy, pastviny a středomořský biom.