Satelitní data odhalují známky rozsáhlého narušení rašelinišť v Alpách, dokládá studie vedená vědci LDF

16. 11. 2026

Rašeliniště představují významné zásobárny uhlíku a cenná stanoviště s vysokou biologickou rozmanitostí. Mnohá menší rašeliniště v Alpách je však obtížné mapovat a dlouhodobě sledovat. Nová studie vedená vědci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity (LDF MENDELU) využila satelitní snímky a údaje o terénu k analýze 590 rašelinišť v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Výsledky ukázaly, že téměř 86 % zkoumaných rašelinišť vykazuje viditelné známky narušení, některé zaznamenalo i satelitní monitorování. Vyvinutý model pak může pomoci určit oblasti, kde jsou nejvíce zapotřebí terénní průzkumy a opatření na ochranu a obnovu rašelinišť.

Na studii publikované v časopise Communications Earth & Environment, který patří do portfolia Nature, spolupracovali vědci z LDF MENDELU s kolegou z Univerzity v Göttingenu. Tým vedený Dr. Marianem Schönauerem z Ústavu ochrany lesů a myslivosti propojil odborné znalosti z oblasti ekologie lesa, geoinformatiky a dálkového průzkumu Země. Společně vyvinuli jednotný postup pro vyhledávání a monitorování rašelinišť napříč Alpami.

Vědci analyzovali 590 rašelinišť zaznamenaných v oficiálních mapových podkladech Rakouska, Německa a Švýcarska. Kombinovali data z družic Sentinel-2, radarová data z družice Sentinel-1, údaje o povrchové teplotě z družice Landsat 8 a charakteristiky terénu. Cílem bylo vytvořit model, který umožní identifikovat rašeliniště pomocí satelitních dat a porovnávat výsledky se stávajícími mapami. Ukázalo se, že největší význam pro rozpoznávání rašelinišť mají optická data z družic Sentinel-2, zejména spektrální informace související s vegetací.

„Jeden z nejdůležitějších poznatků přineslo porovnání výsledků modelu se stávajícími mapami rašelinišť a leteckými snímky s vysokým rozlišením. Viditelné známky narušení jsme zaznamenali u 86 % z 590 zkoumaných rašelinišť. Jednalo se o narušení formou zástavby typu silnice, budovy, dále také odvodňovací příkopy či zemědělské využívání a zarůstání rašelinišť dřevinami. Na lokalitách s viditelnými známkami narušení model často identifikoval menší plochu rašeliniště, než jaká byla zakreslena v oficiálních mapách,“ vysvětlil Marian Schönauer.

Podle vědců se v případě těchto rozdílů nemusí jednat o chybu modelu, ale o nové informace o stavu rašelinišť. Pokud lokalita vedená v oficiálních mapách již v satelitních datech nevykazuje očekávané charakteristiky, může to naznačovat její degradaci. Příčinou však mohou být také nepřesnosti či neaktuálnost mapových podkladů. Pro potvrzení skutečného stavu je proto nezbytné ověření přímo v terénu.

Letecké snímky dokumentují proměny alpského rašeliniště v letech 2007, 2012 a 2024. Ukazují postupující změny krajiny a degradaci rašeliništního ekosystému, mimo jiné v důsledku lidských zásahů. foto: Marian Schönauer

„Naším cílem není nahradit terénní průzkumy satelitními daty. Tento přístup nám ale může pomoci určit místa, kde se stávající mapy již neshodují s aktuálním stavem krajiny a kde je proto terénní ověření nejvíce potřeba. To je obzvláště cenné v Alpách, kde jsou mnohá rašeliniště malá, roztroušená a obtížně přístupná,“ uvedl Schönauer.

Na výzkumu se podílela také doktorandka Elizaveta Avoiani z Ústavu hospodářské úpravy lesů a aplikované geoinformatiky. Spoluautorství studie představuje významný úspěch na začátku její vědecké kariéry. Do interdisciplinárního výzkumu přispěla svými znalostmi geoinformatiky.

„Dalším důležitým krokem bude ověření výsledků modelu přímo v terénu, zejména v místech, kde se liší od stávajících map. Již nyní jsme však přesvědčeni, že vyvinutý postup nám umožní sledovat rašeliniště na rozsáhlých územích a vytipovat konkrétní lokality, kde má terénní ověření největší význam. To může být obzvláště užitečné v horských oblastech, kde je přístup do terénu obtížný a možnosti monitorování jsou omezené,“ uzavřela téma Elizaveta Avoiani.

Pravidelné satelitní monitorování doplněné cílenými terénními kontrolami a aktualizacemi map by mohlo pomoci odpovědným institucím účelněji využívat omezené prostředky na ochranu a obnovu rašelinišť. Pozornost by díky tomu bylo možné zaměřit především na lokality, které procházejí nejvýraznějšími ekologickými změnami.

Citace: Schönauer, M., Avoiani, E., Drollinger, S. et al. Peatlands mapped across the European Alps with a harmonised multi-sensor workflow show widespread degradation. Commun Earth Environ (2026). https://doi.org/10.1038/s43247-026-04036-3

Kontaktní osoby pro další informace: Dr. Marian Schönauer, Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická a dřevařská fakulta, MENDELU, marian.schonauer@mendelu.cz 

Elizaveta Avoiani, MSc., Ústav hospodářské úpravy lesů a aplikované geoinformatiky, Lesnická a dřevařská fakulta, MENDELU, elizaveta.avoiani@mendelu.cz

foto: Simon Drollinger; Zachovalé rašeliniště v oblasti evropských Alp

Tato publikace byla financována z projektu Evropské unie v rámci programu Horizont Evropa ERA Chair: Striving for Excellence in the Forest Ecosystem Research (EXCELLENTIA) (grantová dohoda č. 101087262).

Názory a stanoviska vyjádřená v této publikaci jsou však výhradně názory a stanoviska autora (autorů) a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Evropské agentury pro provádění výzkumu (REA). Za tyto názory a stanoviska nenese odpovědnost ani Evropská unie, ani poskytovatel grantu.

Více aktualit

Všechny aktuality