Čtvrtého října 2025 uplyne osm let od skutečnosti, že kolegy, studenty, blízké opustil prof. Ing. Klement Rejšek, CSc. Ti, kdo měli možnost s ním sdílet profesní i osobní život, vzpomínají na jeho odzbrojující charisma spojené s obrovským penzem znalostí, které s velkorysostí a originálně předával bezpočtu studentů. Osobní vzpomínku připojuje i David Sís, referent zahraničních styků LDF MENDELU, pro něhož byl Klement – „Klemek“, jak mu říkali nejbližší – nejprve učitelem, poté mentorem, kolegou a nakonec i přítelem.
prof. Ing. Klement Rejšek, CSc. (* 2. 5. 1963 – † 4. 10. 2017)
Měl jsem čest Klementa poznat jako student i jako jeho spolupracovník. Z dob studentských si pamatuji jeho typické květnaté přednášky, fešný oblek nebo bílý plášť a chození v učebně z jedné strany na druhou, kdy při vyprávění pozoroval oči studentů, zdali ho následují. Při poklesu pozornosti přecházel na jiné téma. Studenty měl ze SRDCE rád.
Vzpomínám na krásné a pohodové akce jménem „Kamínky“, kdy nasadil pohorky, vzal krosnu a vzkaz pro studenty byl jasný: Potkáme se v tolik a tolik hodin na nádraží, poslední vagon. Cílová stanice bude… Pak se ztratíme a vrátíme se za několik dní. Nikdo netušil, jaká překvapení pro nás Klemek bude mít připravená. Chodili jsme krajinou, putovali za menhiry, objevovali jsme naleziště „kamínků“ a večer byl protkán poslechem Járy Cimrmana nebo historicko-přírodovědecko-duchovně a zábavně pojatých příběhů, díky kterým ožívaly již dávno zapomenuté legendy.
Taktéž jsem se jako student rád účastnil fotografických seancí z dalekých cest, které pro nás Klemek chystal v prostorách univerzity. Člověk se vždy cítil velice dobře, intelektuálně opečováván skvělou lidskou osobností.
Rád vzpomínám na společná pracovní setkání u Klemka v kanceláři, kdy jsme vymýšleli strategie a řešili každodenní pracovní výzvy. Nemohu nevzpomenout na úžasné čajové pracovní sedánky, kdy Klemek namíchal pokaždé jiný čaj a dokázal dlouze vykládat, proč je ten daný čaj ten nejlepší, a proč kdyby ho bylo více, byl by už jedovatý. Člověk pak s chutí odpouštěl i leckterá čekání.
Vážil jsem si okamžiků, když mě už jako mladého absolventa zval na setkání mezinárodní sítě Erasmus Forestry Network, vlídná a inspirující setkání s mimořádnými osobnostmi z celé Evropy. Jednou v Norsku, na skalnatém převisu nad divokou řekou, se Klemek zastavil a vnímal okolní přírodu. Možná v duchu děkoval Bohu za dar a krásy života. Uměl naslouchat. Přišel-li k němu člověk s problémem, věnoval mu zcela svou pozornost.
Klemek mě naučil důležitému: „Neber studenty a ostatní jako čísla, ale snaž se přistupovat ke každému jako k jedinečné osobnosti.“
Klemek v závěru života lidsky trpěl, na pracovišti to měl těžké, ale nepolevoval, podobně jako v případě své nemoci. Bojoval s ní až do konce.
10. 8. 2017 mi napsal:
„mily davide,
diky!
Jsi moc hodny, ze na mne myslis. Ano, Buh je se mnou.
Ja se lecim … Stale chci byt zdravy, a zivy. Stale to davam.
tvuj
klemek“
4. 10. 2017 v poklidu, smíření a obklopen nejbližšími odešel.
Jeho odkaz: „Život je krásný“
Klement Rejšek působil na Ústavu geologie a pedologie. Ve výzkumné činnosti se zaměřoval především na lesnickou pedologii, půdní biologii, stanovištní ekologii a aplikovanou geologii. Byl zapojený do řady mezinárodních projektů. Je autorem a spoluautorem více než stovky publikací. V letech 1997–2014 byl proděkanem Lesnické a dřevařské fakulty a mezi roky 2000–2014 stál v čele Ústavu geologie a pedologie.