Mezinárodní tým lesnických vědců v čele s odborníky LDF MENDELU provedl studii, v níž se zabýval osikou obecnou (Populus tremula), dřevinou kdysi hojně zastoupenou v lesích střední Evropy, dnes ale opomíjenou. Tam, kde se na severní polokouli osikové porosty nachází, včetně severoamerického osikovce (Populus tremuloides), významně přispívají ke zvyšování biologické rozmanitosti. Vědci jsou přesvědčeni, že podobně významnou roli může osika sehrát i v tuzemských lesích. Za tímto účelem provedli analýzu více než čtyř milionů lesních porostů po celém území České republiky. Analýza potvrdila, že osika je pro české lesnictví perspektivní dřevinou jednak z hlediska podpory biodiverzity, a jednak při adaptaci lesů na klimatickou změnu, kdy může plnit roli přípravné dřeviny.
V minulosti byla osika mnohem rozšířenější. Tento stav se ale změnil vlivem komerčně zaměřeného lesního hospodaření, které upřednostňovalo druhově a strukturně unifikované porosty. Pro lepší pochopení historických souvislostí týkajících se výskytu osik a jejich prostorových, stanovištních, nároků vědci analyzovali více než čtyři miliony lesních porostů, porostních skupin, na celém území České republiky. Využili při tom stávající údaje o velikosti daných lesních majetků, typu plánování a o kategorizaci lesů s přiřazenou intenzitou managementu: „Z průzkumu vyplynulo, že výskyt osiky je statisticky významně spjat s velikostí lesního majetku a kategorií lesa, tedy s typem a intenzitou hospodaření. Z hlediska stanovištních nároků, které označujeme jako „realized niche“ zahrnující produkční a zároveň ekologické optimum, jsme posuzovali i ekologické vlastnosti stanoviště vycházející z lesnické typologie, což je jedním z významných výsledků studie,“ vysvětlil její hlavní autor Antonín Kusbach.
Odborníci při analýze vycházeli nejen z historických terénních měření, tedy z dat lesních hospodářských plánů, ale využili i moderní metodu dálkového průzkumu Země a sofistikované analytické techniky.
Osikové systémy jsou schopné rychlé regenerace a kolonizování nových stanovišť, což ukazuje na jejich odolnost vůči disturbancím, jako je požár, nemoci, napadení hmyzem či větrné smrště, se kterými scénáře odborníků v souvislosti s klimatickou změnou počítají: „Někdy se říká, že v Severní Americe můžete jít od pobřeží k pobřeží a nikdy neopustíte stín osik. Možná to není tak docela pravda, ale vypovídá to o flexibilitě a přizpůsobivosti této dřeviny. Ukazuje to na velký potenciál, který osika má,“ řekl k budoucnosti osik v Evropě spoluautor studie Paul C. Rogers z Western Aspen Alliance, Ecology Center and Department of Environment and Society na Utah State University.
Myšlenku o perspektivní budoucnosti osik v Evropě podporují i terénní pozorování: „Z našich terénních pozorování vyplývá, že si osika po rozsáhlém úbytku smrku ztepilého v důsledku kůrovcových kalamit přirozeně našla cestu do středoevropských lesů. Myslím si, že je todáno i tím, že lesnická praxe se na roli pionýrských dřevin, kromě osiky se jedná především o břízu, dívá jinak než před léty, kdy je velmi důsledně z porostů eliminovala. Díky svým velmi dobrým regeneračním schopnostem osika v porostech prospívá a může se stát jednou z přípravných dřevin ve vícefázové přirozené obnově lesů,“ shrnul téma Kusbach.
Výsledky studie publikoval odborný časopis PLOS ONE.
Kontakt pro více informací: Ing. Antonín Kusbach, Ph.D., Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, +420 545 134 557, antonin.kusbach@mendelu.cz